Inspirace pro nevšední dny
Štěstí se nedá snadno uchopit, jednou tu je, pak zase někam odlétá. Je jak ta muška zlatá, která stále někam posedá. No, dá se ale pěstovat. Tehdy, když projevujeme vděčnost, vědomě si přiznáváme díky za to, co jsme dostali. Uvědomujeme si, co všechno máme. Tehdy pěstujeme svoje štěstí. Tehdy si jej hýčkáme. Proto máme tolik štěstí, kolik jsme...
Na této stránce najdete kapitoly, které vznikly roku 2016.
Až vyrostu, chci být svobodný, rozhodovat sám za sebe. To byly mé sny, ó jak se společnost postarala o to, že do jistého věku, jsem nebyla schopna pochopit, že se to stále neděje. Že i tato iluze (versus uvědomění) se ztratí v pojmu věcí, které musíme, abychom tu mohli vůbec ve společnosti být. Až jsem dokázala nemít kolem sebe žádnou...
Vše je v absolutním pořádku tak jak je, protože se děje souvstažností vzniku příčiny, konání a zániku.. K tomu nemusíme nic dalšího dodávat, jenom si občas připomínat, když zapomeneme, že toto pravidlo stále platí a je.
V mých očích ti největší učitelé, byli ve skutečnosti nejvíce v tichosti. Nevím, jak se jim to povedlo, ale ovlivnili tím více událostí, než kdyby cokoliv jiného.
Slunci neporučíš, slunci se můžeš jenom poklonit.
