Inspirace pro nevšední dny
Na to, abych poznal Boha, nepotřebuji vůbec nic. Maximálně sebe.
A svůj zájem se s ním potkat. No a pak pozorovat, kdy se tak stane. Nabyla jsem dojmu, že napříč veškerými školami, co a jak máte dělat, aby jste se s ním potkali je jenom záminka, z někoho vymámit peníze. Pro peníze lidi vymyslí tisíce odvětví, kde vás budou...
Třetím tedy principem našeho sebe uzdravování je pokora.
Mnoho se o tom píše, mluví. Že bychom měli vlastně odpouštět. Odpustit sobě za své chyby, protože kdo jiný by to měl udělat. Odpustit i ostatním, že chybovali, protože třeba ani vědomě nevěděli, že někomu ubližují. Ale i odpustit těm, kteří ublížili vědomě. A to už nejsou tak jednoduché záležitosti jak na první pohled vlastně vypadají.
To si tak jednou nenápadně sednete k počítači, založíte si webové stránky, najdete si nějaký template s prostorem a začnete. Když je člověk tvořivý, tak někde začne, zkouší, pokouší nové vzhledy, jiné stránky a tak dál, až se dopracuje k tomuto.
No já jsem se nesmířila se svou životní prohrou nebo situací. Nesouhlasila jsem, že se budu považovat za někoho kdo tuto hru prohrál. Věděla jsem, že to nebude hned, i když to byl zázrak se z ní vlastně dostat či vylízat. Ale nesmířit se s tím, že je takto můj život u konce byl důvod, proč jsem těžkou životní situaci,...
Pokud ve vás vyvstanou otázky tohoto ražení, nezoufejte. Já sama jsem hledala někoho, s kým bych si o tom mohla vůbec pořádně promluvit patnáct let. Tak si asi snadno můžete domyslet, jak dlouho jsem se v různých bolestech a strastech motala sama.
Pokud máme nějaké zranění, které se s námi vleče, dost možná často se stane pravý opak toho, co bychom čekali. Místo podpory a vzchopení se dostáváme klacky pod nohy a pády. Vyčerpání a cyklické strasti.
Dnes bych probrala téma "přivlastňování". Neb se nás moc často týká a mne samé nevyjímaje. Co si pod tím můžeme představit a co bychom nečekali, že za přivlastňováním také najdeme. Není to jenom vztah k získanému a lpění na něm samotném. Je to vztah vlastnický i k dosud nedosažitelným věcem, vztahům i vlastnostem. Pocit vlastnictví, tedy...
česká zajímavá online talkshow:
Štěstí se nedá snadno uchopit, jednou tu je, pak zase někam odlétá. Je jak ta muška zlatá, která stále někam posedá. No, dá se ale pěstovat. Tehdy, když projevujeme vděčnost, vědomě si přiznáváme díky za to, co jsme dostali. Uvědomujeme si, co všechno máme. Tehdy pěstujeme svoje štěstí. Tehdy si jej hýčkáme. Proto máme tolik štěstí, kolik jsme...