Děti dětem

Možná jsou děti upřímné. Možná říkají co je bolí. Možná říkají přesně to, co máme slyšet. Abychom se rozpomněli, že možná vnitru vyčítáme jiným, co sami chceme a nečiníme. Možná své opravdové učitele ani nevidíme. Máme je za nevzdělané. Protože dříve bylo vzdělané, o všem možném mlčet. Ale doba se už dávno změnila. Možná naše děti vidí naše vnitřní výčitky. A protože jsou nevyřčené, myslíme si, že jsou hloupé. Neuctivé. A co když rodiče nevidí, vnitřní svět svých dětí, které jsou v něm uvězněné. Křičí a volají po svobodě a neví, jak ji lépe uchopit, protože tyto nové věci, je neměl kdo naučit. Jsou zde, aby se všechny brány a žaláře všech uvězněných duší otevřely. A protože to nikdo z předků neprovozoval, jsou první, které máme chápat a chránit, protože oni otevírají brány celému světu, který budou brzy svou nekonečnou láskou zahrnovat. Děkuji za všechny děti, které rodič chápe, nebo se aspoň snaží. Že žijí v takovém tlaku změny doby, že kdo by je měl více chápat, než jejích vlastní rodič?

Vaše děti jsou poslové světla, lásky a míru. Prostor, který se tvoří nyní je o budoucích událostech. Aby byl takový, jaký si přejeme, buď si vědom těchto okamžiků. Že vše vzniká z uvědomělé přítomnosti.