Inspirace pro nevšední dny
Všichni jsme tedy děti jednoho Boha. Stvořitele, nebo otce Vesmíru. No nemysleme si, že všechno se to tu nějak samo zvrtlo a našlo, či objevilo. Bez myšlenky není slovo a bez slova nebylo vesmíru. Tedy ani projevené vše co se vyskytuje, nebylo a nepovstalo samo od sebe. To jsou skrytá tajemství, po kterých se pátráme. Jak se nám to...
Zapomeňte raději na novodobé pohádky o zlatu, přepychu a okázalosti. Neříkám, co si nemáme dopřávat. Pokud to tak někdo má, proč ne. Ale, je tu jedno ale. Kolik z těchto lidí něco ví o sobě, o vesmíru, o našich přátelích. A pokud má ty opravdové. Pokud není pouze soukromník. Soukromník je člověk, který se vymezuje na to co je...
Jak takové spolu-učitelství vypadá v praxi? Jsme duše a bereme na zemi na sebe určitou úlohu, také podobu a také jistý záměr a úkol. Bohužel se ale zrodíme a vycházíme vstříc novému životu jako dítě. To, co po své cestě nabýváme je určitá škála průvodců, kteří nám jaksi radí a nabádají nás až do dospělosti co a jak máme dělat....
Dnes bych probrala téma "přivlastňování". Neb se nás moc často týká a mne samé nevyjímaje. Co si pod tím můžeme představit a co bychom nečekali, že za přivlastňováním také najdeme. Není to jenom vztah k získanému a lpění na něm samotném. Je to vztah vlastnický i k dosud nedosažitelným věcem, vztahům i vlastnostem. Pocit vlastnictví, tedy...
česká zajímavá online talkshow:
Štěstí se nedá snadno uchopit, jednou tu je, pak zase někam odlétá. Je jak ta muška zlatá, která stále někam posedá. No, dá se ale pěstovat. Tehdy, když projevujeme vděčnost, vědomě si přiznáváme díky za to, co jsme dostali. Uvědomujeme si, co všechno máme. Tehdy pěstujeme svoje štěstí. Tehdy si jej hýčkáme. Proto máme tolik štěstí, kolik jsme...
Vše je v absolutním pořádku tak jak je, protože se děje souvstažností vzniku příčiny, konání a zániku.. K tomu nemusíme nic dalšího dodávat, jenom si občas připomínat, když zapomeneme, že toto pravidlo stále platí a je.
Až vyrostu, chci být svobodný, rozhodovat sám za sebe. To byly mé sny, ó jak se společnost postarala o to, že do jistého věku, jsem nebyla schopna pochopit, že se to stále neděje. Že i tato iluze (versus uvědomění) se ztratí v pojmu věcí, které musíme, abychom tu mohli vůbec ve společnosti být. Až jsem dokázala nemít kolem sebe žádnou...
