Přivlastňování si

Dnes bych probrala téma "přivlastňování". Neb se nás moc často týká a mne samé nevyjímaje. Co si pod tím můžeme představit a co bychom nečekali, že za přivlastňováním také najdeme. Není to jenom vztah k získanému a lpění na něm samotném. Je to vztah vlastnický i k dosud nedosažitelným věcem, vztahům i vlastnostem. Pocit vlastnictví, tedy přivlastňování si něčeho, co nám není ani dané. Tam kde si vlastnictví nejméně uvědomujeme jsou především vztahy. 

Pocit, že nám někdo náleží či patří. Je v tomto případě jedno, zda je to naše dítě, náš partner nebo potřeba někoho v životě získávat na svou stranu. Ta potřeba zisku je právě ona falešná představa vlastnění či mentální přivlastňování si. Je to velmi těžkopádná energie. Něco, co zatěžuje jako okovy. Je to pouto, doslova spoutávané do klecí, sítí nebo okovů. V některých vztazích si dokonce může duše připadat jako v žaláři. Nebo přímo přikovaná na řetazu. Záměrně dost udávám takto silná slova, neb ano tato energie je takto doslova zatížená. V životě aspirantů jógy a cesty za duchovním poznáním je jednou z disciplín nepřipoutanost. K jakékoliv formě. Ať tedy majetku, peněz ale převážně ke všem vztahům, ale také k říši přírodě. Defakto k našemu poznání tohoto světa. Tedy k světu celkově. 

Všechny ony vazby patří do světa iluze, v sanskrtu se uvádí do světa Máji. Tedy něčeho, co ve skutečnosti ani neexistuje. Tato iluze je dána hmotným připoutáním k tělu a hmotnému vesmíru. Daleko ale od jednoty, byť v ní přítomné. Dualita je formou vyjádření projeveného vesmíru, byť hledání podstaty a pravdy se zákonitě nachází za hledáním všeho, co pomine. Zanikne, tedy zmizí jednoho dne ona Iluze. 

A tak naše cesta potíží pramení dosti často z pocitu vlastnění. A pokud ono nevlastníme, tak z velkého nenaplněného pocitu, že jsem toto ještě nezískal, nedostal a tudíž velmi těžkopádné formy energie k jejímu dosažení. Přitom právě onoho poznání dosahujeme odhazováním veškerého pocitu, že mi něco v tomto světě náleží.....