Skromnost

O skromnosti

Proč být vlastně skromný? Jaké to má výhody? Důvod?

Zdá se, jako by se svět nedal rozkrájet a rozmnožit. Máme přeci jenom jednu zemi. A jsme na ní všichni. Dělíme se o zdroje. Vodu, vzduch, stromy, půdu, věci - které nám dal život.

V případě, když se dívám jak se nám to někam veze, kladu si otázku a nejsem určitě sama, zda to všechno co dnes získáváme potřebujeme. Zda to spěje k udržitelnosti. Zda to vlastně k svému životu vůbec potřebujeme. Je žádoucí, abychom měli nekonečně zvyšující se potřeby, aby nás odváděly od pravé podstaty?


Pokračování..

Skromnost

A kde je ta skromnost, co s tím a proč? Honíme se stále a něco vyžadujeme. Čím více pracujeme, tím více potřebujeme relaxovat. A na to potřebujeme peníze. Takže čím víc práce, tím více času nebo peněz na ten potřebný odpočinek. Zase začarovaný kruh.

Když jsem si uvědomila, kolik věcí jsem musela obětovat, vypustit, nemít, protože nebyly třeba ony peníze, nebo prostor. Zjistila jsem, že jsem se honila za tím, aby na všechno peníze byly. Když jsem vypustila to, že se nebudu za tím vším honit, najednou zmizela i potřeba k tomu tolik věcí mít.

Když jsem tu, nakládám s tím co je a mám. A najednou toho mám nějak vlastně víc. Proč každý den vlastně ztrácet čas nakupováním, zařizováním a přemýšlením tak moc dopředu. Prostě jsem to musela vypustit, ono mi totiž ani nic jiného nezbylo. Když je člověk sám na provoz i domácnost, nemůže zároveň být všude, nebo s přáteli. Protože domácí starosti nečekají. Musela jsem přijmout fakt, že když jsem se na to dala, nemůžu mít u toho všechno. A není to ani potřebné. Přišlo mi, že je to vlastně svoboda, uvolnění se. Že si vybírám pečlivě, kam svou energii nasměřuji, komu ji věnuji, kde ji strávím. Já ji trávim hodně z domu. Nad činnostma, které jsou každý den také potřebné a už nejdu tam, kde bych pak strádala časově.

Začala jsem pracovat s tím co mám. Máme domov, prostor a je potřeba jej udržovat. Protože je pro nás velmi důležitý. Více než ona zábava. Během týdne mám nějaké povinnosti a činnosti, které mne donutí být i ve společnosti nebo s lidmi. Ale podle oných priorit, které se pro mne staly také důležité.

A tím, jak odešlo velké vydání a finanční náklady na spousty jiných činností. Tak se vytvořil prostor kolem nás, na věci, které si žádné finance nežádají. Když relaxuji doma nebo pracuji, nemusím si platit třeba posilovnu. Když se nescházím s přáteli po restauracích, přátelé přijdou na čaj za mnou. Když nemám potřebu kupovat si nové věci, jenom protože jsou pěkné a nové, zjistím, že doma jich mám tolik, které bych ani nevyužila. Používám ty staré, pokud slouží, proč pořád nějaké nové? A tak se začne každá část v životě proměňovat na to, že vše co potřebujeme - vlastně už máme. A proto nemusím vydělávat víc a víc, jenom abych si to mohla dovolit. Dovoluji si mít to - co mám, vážím si onoho a je nám taky dobře. A ze zkušenosti z minulosti, čím dál jenom líp. Takže skromnost je o tom, že drahý čas a potřebné finance na cokoliv lze usměrnovat tak, aby na ty důležitější věci byl prostor.

A tak se stane skromnost výhodou. Výhodou ke svobodě a volbě. K radosti, zážitkům, eliminace všeho nepotřebného k skoro ničemu potřebnému. Jak báječné. 

Příběh

Jeden příběh, který odvyprávěl jeden asketa:


Byl jednou jeden žebrák, kterého potkal zámožný člověk na ulici.

Zámožný člověk jej pobídl, pojď dám ti práci.

Žebrák: k čemu práci?

Zámožný: budeš mít peníze, vyděláš si hodně peněz..

Žebrák: k čemu peníze?

Zámožný: můžeš si koupit hodně věcí, můžeš mít časem dům...

Žebrák: k čemu onen dům?

Zámožný: můžeš si najít ženu, oženit se, založit rodinu,

Žebrák: k čemu ženu a rodinu?

Zámožný: aby jsi byl šťastný..

Žebrák: ale já JSEM ŠŤASTNÝ..


Takže dva lidé, každý jiné potřeby a vnímání štěstí. Štěstí se tedy nezakládá na množství statků, které máme a co všechno proto udělat musíme, abychom šťastní byli. Prostě někteří jsou šťastní právě teď, s tím, co právě mají a netouží potom, co mají druzí, aby kvůli tomu byli vůbec šťastní..