Nové témata
 

Inspirace pro nevšední dny

Když už člověku nezbude nic jiného, je tu ještě pokora k Bohu a modlitba. Nikoli proto, že nějaký Bůh potřeboval něčí ovečky. Ale protože pro svou vlastní spásu my jeho potřebujeme. On jediný ví, kam jdeme. V mnoha případech to nevíme ani sami. Možná z toho důvodu si nezavírej své poslední a vlastně jediné dveře, kam stoprocentně všichni vstoupíme....

Buď světlo

28.04.2019

Tma se světla nedotýká. Obojí existuje, vzájemně se nachází. Ale pokud jsi světlem, nic kolem tebe nemá na záři světla vliv. Tak prosté to je. Buď světlem. Život na Zemi jej potřebuje.

Světlo a divy

28.04.2019

Co znamená být světlem? Připustit sobě mír, lásku a blahobyt. Ty všechny jsou dary vesmírné. Záleží jak prosté duše jsme. Jak čisté je naše svědomí, myšlení a chování. To vše je projevem světla v nás přítomné. Všeho ostatního se zbav. Přípouštėj do svého vesmíru a těla pouze čistotu. A ostatní je nutné opustit. Na dvou koních se nedá osedlat život....

Na ty největší rány, které jsme dostali. Na ně není žádného léku. Na ně není ani lidského pochopení. Tyto rány nezahojí ani čas, ale je tu jedna věc. Je tu někdo, koho potkáte. Kdo ty rány zalepí, a když budeme vytrvalí, tak je i zahojí. Není to čas, a není to člověk. Není to nic, co na zemi najdete. Je...

Cesta druhých

17.04.2019

Často se lidé postavili do role, že mohou posuzovat a rozhodovat o životech ostatního. No na nebesích v tom mají asi zcela jiný pořádek. Každý se totiž posuzováním ostatních stane soudcem stejným svého osudu. Jak soudíme a nakládáme s ostatními, tak jsme si vysloužili nadílku po své smrti - nebo při svém soudu. A i když se domníváme, že po...

O lidskosti

11.04.2019

Když se tak procházím informacemi o světovém dění, o depresích ze současného stavu ekosystému, o tom, jak se jako drobní spotřebitelé máme chovat. O tom, co tedy škodí naší planetě a jak se v tom všem orientovat. Přichází mi na mysl jediná varianta.

Pokora

02.04.2019

Třetím tedy principem našeho sebe uzdravování je pokora.

Odpuštění

02.04.2019

Mnoho se o tom píše, mluví. Že bychom měli vlastně odpouštět. Odpustit sobě za své chyby, protože kdo jiný by to měl udělat. Odpustit i ostatním, že chybovali, protože třeba ani vědomě nevěděli, že někomu ubližují. Ale i odpustit těm, kteří ublížili vědomě. A to už nejsou tak jednoduché záležitosti jak na první pohled vlastně vypadají.

Události, jež předcházely těmto sdělením byly spletité a složité, na to abych je tu zveřejnila. Asi pro tuto tvorbu nejsou momentálně natolik potřebné a tyto informace neslouží k významu tohoto webu.

No nesmířila jsem se svou životní prohrou nebo situací, která mi nevyhovovala. Nesouhlasila jsem, že se budu považovat za někoho kdo tuto hru prohrál. Věděla jsem, že to nebude hned, i když to byl zázrak se z ní vlastně dostat či vylízat. Ale nesmířit se s tím, že je takto můj život u konce byl důvod, proč jsem těžkou životní...