Pokora

02.04.2019

Třetím tedy principem našeho sebe uzdravování je pokora.

Pokora k procesu v tvoření. V rozmanitosti vesmíru. Pokora ale není vyjádření sebe sama, že jsem nějaký mravenec v tom velkém vesmíru, na němž nic nezáleží. Který je tak malý až je nepodstatný. Neboť tyto vyjádření právě o nás samých z nás dělají to, co tímto vyjadřujeme. Tedy malou a nízkou sebehodnotu sebe sama.

Nikoho jiného tím neodsuzujeme k nevědomému sebevědomí, než sami sebe. Proto pokora je spíše vyjádřením toho, že z toho velkého obsahu vesmíru málo víme a jsme pokorně otevření vnímání a chápání tak, jak a kam dosahují naše hranice. Zvířata žádnou pokoru nepotřebují definovat, neboť je jim přirozené v souladu s přírodou fungovat v harmonii. Tedy se poddají dané skutečnosti podle její situace. V případě ohrožení se dají na útěk zcela přirozeně, v případě prohraného boje se odevzdají pokorně principu procesu života. A to je jejich pokora. Jít procesem života.

Pro člověka je ale pokora silný nástroj k zušlechťování vlastního principu ega. Ego ani myšlení ze svého života nevymaníme. Pokora je si to uvědomit. Pokora je nástroj, kdy vesmíru neurčujeme své pravidla. On má totiž své vlastní. My jako lidé jsme omylní, na základě omylu a chyby se něco v životě učíme. Pokora je nástroj se za to ani neodsuzovat. 

Pokora není dělat hloupého služebníka všem ostatním. Ale pokora je i se vědomě nenadřazovat nad jiné bytosti. Ale zrovna naše chápání toho, kdo na jaké úrovni je z nás dělá nepokorné. Pokud posuzujeme, že strom nebo kytka či mravenec jsou na nízké úrovni a nám náleží rozhodování o jejich životě. Protože každá bytost na této planetě dostala do vínku svou funkci a sounáležitost v tomto světě. Pokora je, když si uvědomíme, že každý má právo na svobodu života, své vyjádření a svůj projev. V případě, že máme onu pokoru, neponižujeme jiné bytosti na naše služebníky a sami sebe nepovyšujeme na element, který je má řídit. Nikoho jiného než sami sebe tady neřídíme.

Můžeme být druhým příkladem, můžeme si předávat své zkušenosti, můžeme se učit navzájem, ale rozhodně nám nenáleží právo - životy ostatních přeměňovat, nebo jim právo na život ubírat. To je také druh pokory. Uvědomění si toho, že vše má své místo a opodstatnění.