Jak na parazity

16.03.2019

Pokud máme nějaké zranění, které se s námi vleče, dost možná často se stane pravý opak toho, co bychom čekali. Místo podpory a vzchopení se dostáváme klacky pod nohy a pády. Vyčerpání a cyklické strasti. 

Dlouho jsem přemýšlela proč se mi to děje. Vždyť nikomu neubližuji. Nemůže to být ani následek mých zlých činů, proč mne tedy ta karma tak křižuje? Důvod je prostý. Sami jsme se ukřižovali. V lítosti sebe sama nad sebou. Čím více se cítíme ublížení a zranění, tím více podobné energie vlastně přitahujeme. Byť chceme pravý opak, nedaří se nám to a ještě navíc se dějí hrozivé věci stále dokola. A nabývají svojí síly a moci.

Do toho nám do života ze všech stran přichází mor, který nás ničí. Lidé nás vysávají a my nemáme baterky se ani bránit. A tím, že se nebráníme, se cyklíme.

Jaká je tedy sebeobrana? První si připustit, že jsem tyto stavy sobě dovolil. Pak si musíme odpustit to, jak se nám to přihodilo. A kdy se to začalo stále opakovat. A i to si musíme odpustit. Pak si teprve jsme schopni vzít svou sílu zpět a vystoupit z takového začarovaného kruhu. Dokud se na nás ostatní přiživují a parazitují, nemáme šanci už vést ani svůj vlastní život. Je třeba si tyto zásadní věci uvědomit.

Ztratili jsme tím svou vlastní sebehodnotu a nenacházíme svou sebelásku. Dříve jsem psala, že o sebelásce toho nemůžu moc udat, neboť jsem doposavaď netušila ani co to je. Jak se to nachází a hledá. No hleďme, dnes už to vím. Je to přijetím sebe samého takový jaký jsem, i s těmi všemi chybami, které si uvnitř vyčítám. Pryč s tím. Ohodnotit se je základní kámen. Uvědomit si, za co jsem v životě vděčný. Říkat si to často a nahlas.

Jakou mám pro sebe sebe hodnotu, takovou ji vnímá i okolí. Pokud jsem se ponížila sama před sebou, takto se ke mne ostatní pak i chovají. Takže takto bychom si to dál nepředstavovali, že? No druhá věc je i ta, že nám ti ostatní s tou vlastní sebe hodnotou nijak nepomůžou. To je další omyl, kdy si myslíme, že někdo v nás tu sílu, dobro a hodnotu objeví a vyvede nás na světlo. Tak toto se nikdy nestane. Je to z toho důvodu, že věci ve vesmíru se odráží jak zrcadlo. Musíme si tedy přiznat, že to vnější okolí je naše zrcadlo - naší vlastní sebe hodnoty a sebelásky. Tak máme návod, ale jak jej dále uchopit.

Taky není snadné, ale je reálné. Pokud si tedy odpustíme, sami sobě, že jsme toto dopustili. Pokud si uvědomíme hodnotu, za kterou se sami ctíme. Samo o sobě začnou udávat další kroky životem. Je tu ještě jeden ze základních bodů, kam se musíme dostat. Ať už je naše vnitřní zranění jakkoliv velké a silné. Musíme se z něho sami osvobodit. Nečekat, až nám druzí pomůžou nebo nás navedou. Protože pokud pomůžou, je to hezké, ale když jsme neodstranili vnitřní žal, bude se nám opakovat. A ten vnitřní žal máme možnost a moc odstranit jenom my sami sobě. V sobě.

Pokud dostaneme dost síly a odvahy, díky svému vlastnímu ocenění, dostane se nám náležité podpory v tom, že potkáme ty pravé lidi nebo situace, jež nás nadále navedou jak dál. Musíme se tedy vykašlat na to, co kdo druhý nám udělal, odhodit minulost, zapomenout, že ji chci prožívat a nasměřovat se na nové. S tou odvahou, že máme právo na radost a šťastný život. Musíme si vzít vlastní život do své vlastní zodpovědnosti.

Přiznáním si toho, že já mám jedinečné právo na svůj život. Já jsem ten, kdo o něm rozhoduje, jak jej bude prožívat. A já jsem ten, kdo si jej řídí. Kdo přebírá veškerou a plnou zodpovědnost za to, co se mi děje a stane. Tady je ten klíčový bod, kdy se od toho špatného odrazíme a vyjdeme z nízké energie, získáváme odvahu stoupat dál a výš do lásky, kterou si přejeme prožívat. Nic není ze dne na den, a vybavme se trpělivostí. 

Trpělivostí s péčí a láskou k sobě samotnému.