Hezky napsané, skutečnost je ale jiná

Pokud ve vás vyvstanou otázky tohoto ražení, nezoufejte. Já sama jsem hledala někoho, s kým bych si o tom mohla vůbec pořádně promluvit patnáct let. Tak si asi snadno můžete domyslet, jak dlouho jsem se v různých bolestech a strastech motala sama. 

V prvém případě jsem se ale rozhodla, že to nenechám spát, a že s tím něco budu dělat. Že budu bojovat. Né s okolím, ale se svým vnitřním rozporem. A bojovala jsem. Usilovně. Vytížená, zneužívaná, nemocná i bez síly. Vstávala jsem každý den a bojovala sama se sebou, a překonávala dosavadní mety. Sama sebe. Také jsem se zraňovala, neboť jsem celou dobu neměla tušení o sebelásce. Nazvala bych své stavy až sebemrskačstvím, trestem. Za to, že si nepřipadám dost dobrá, dost kvalitní, dost výkonná.

Celých patnáct let jsem se sbírala, nejen odvahu. Tu jsem v sobě jaksi zakořeněnou vždy měla, ale znovu vstát a jít. A přes pády a zranění znovu vstát a zkoušet a jít. A zkoušet. Objevovat, hledat, číst, studovat, hledat pravdu. O sobě. Nic ve vesmíru není důležitější, než najít něco o sobě. Kdo jsem já. Proč tu jsem. Proč se mi dějí tyto věci. A jak z toho ven. A kam vlastně.

Až se během toho svého psaní dopátráme do bodu oněch patnácti let zpátky. Až se v tomto bodu střetneme, zjistíme o sobě velmi mnoho. Co máme společné, proč se cítíme často odděleně, kde tedy chybujeme. A jak se vrátit ke své vlastní podstatě. A to je život sám. Umění jej prožívat. Já mnoho let chodila po tenkém ledu. Dalo by se říci mezi životem a smrtí. Dlouho jsem si uvědomovala, že jediná chyba mne může srazit, zbavit velkolepého života. A to byla i jistá jiskra, která mne při smyslech a životě držela. Že to překonám, ale i to, že vykoupím se z toho utrpení. Abych si jednou nevyčítala, že jsem ten život prostě promarnila až to pěkné není.

Vzít si život není také žádná výhra. Je to vzdání se životním výzvám, pro které jsme sem na zemi přišli. Je to pohrdání procesem učení. A protože tím nic nevyřešíme, nemá smysl se o to ani pokoušet. Zavřít sebe do neznáma a nevyčíslitelných problémů, kterým jsme ustoupili je řešit si svou situaci více zhoršíme, než přilepšíme. Na onom světě už nás tím tuplem nemá kdo zachraňovat a my sami jsme se vzdali za života této volby něco napravit. Tak nemáme ani tušení, kdy se nám dostane příští příležitosti. Proto, ať už máte trápení sebehorší, nevzdávejte se. Jste tu proto, že jste schopni jej vyřešit. A že v tomto životě jsme dostali tuto příležitost. Nepromarněte si ji.

A když jsme sem vstoupili, dávno jsme věděli. Že dostaneme naložené jenom to co opravdu uneseme. Proto není třeba se toho procesu bát. Je důležité pokračovat.