Co nám zbývá

Když už člověku nezbude nic jiného, je tu ještě pokora k Bohu a modlitba. Nikoli proto, že nějaký Bůh potřeboval něčí ovečky. Ale protože pro svou vlastní spásu my jeho potřebujeme. On jediný ví, kam jdeme. V mnoha případech to nevíme ani sami. Možná z toho důvodu si nezavírej své poslední a vlastně jediné dveře, kam stoprocentně všichni vstoupíme. Lepší na to myslet neustále... Ne až je pozdě. To by se vám mohlo stát, že zde u těch dveří si někdo jiný řekne, copak, tak najednou?? Najednou by jsi chtěl něco jinak? A jak to chceš zařídit? Co na to myslet raději dnes?