Duším věnováno

Duším, které odešly na jiný svět.

¨

Ty duše, jež opustily náš projevený svět v této hmotě si žádají, aby byly propuštěny na svobodu. V lidském těle jste se poutali rodinnými vazbami. A tyto pouta ve vaši paměti přetrvávají. Pokud ale vaši bližní již odešli na onen svět. Je rozumné jim cestu uvolnit, umožnit a propustit je. Tedy v naší mentální paměti. Od doby kdy vydechli naposledy existuje určitý čas, kdy musí opustit i tuto zemi.

Nejprve opustí své tělo, ale nyní je čas, aby se propustili z vazeb k naší fyzické zemi. Duševně.

My pozůstalí, nám náleží osvobodit sami sebe od pocitu, že nám něco a někdo náleží. A tyto pouta přerušit. Jsou to nastavení, která ostatním brání uskutečňovat sami sebe. Chtějí jít za svou vůlí a svobodou, ale lidské duše na Zemi je poutají k sobě zpátky. Je to vlastně sobecký počin. Počin z vlastnictví těch druhých. Taková duše, která má odejít na další cestu, může být pak zmatená, komu má vlastně vyhovět. V případě, že je nucena vyhovovat pozemským lidským tvorům a jejich rozmarům a neuváženému chování. Samu sebe nemůže následovat, poslechnout a jít za svým snem. Brzdí ji ty duše příbuzné v její vlastní svobodě.

Proto lidé bděte. A pokud nadešel někomu čas, požehnejte mu za ty pozemské dary. Za společné chvíle. Za blahobyt a zkušenosti. A propusťte tyto duše na jejich další cestu. Poděkujte jim a s láskou a s vaším požehnáním a vaším propuštěním tyto duše pochopí, že není smyslem naplňovat vaše vlastní touhy a potřeby. Ale že má smysl uskutečňovat ty své. V důvěře procesu života i smrti. Neb co není mladé, nemůže zůstat na svém místě. Všechno v přírodě roste a odumírá, aby dalo poznat novému. Aby připravilo dalším půdu. A pak putuje dále, dle postupu přírodních zákonů. Naše tělo zanikne, stejně jako odkládáme vysloužilé šaty nebo prostředky. Je to proces přirozený. Není čeho se obávat. Měli by jste s dušemi svých blízkých nakládat jako se svými. Dopřát každému to, co by i na vašem místě bylo nejlepší.

Proto požehnání druhým dávají možnost volby jejich významu, a mohou dál nerušeně putovat novými životy a světy. Pokud je brzdíme, jejich vývoj, jejich cestu. Způsobujeme tak věznice, do kterých zapomínáme vnášet potravu. A tak tyto duše v takových věznicích trpí hladem.

Pokud je nemáte čím nakrmit, dejte tuto možnost vyšším bytostem. Jež ví, co se v dané chvíli nejvíce hodí. Pokud si sami nevíte rady, požádejte konkrétní Anděle, Archanděle nebo bytosti, jež jsou vám na duchovních cestách blízké. Aby se o vaše bližní na další cestě dobře postarali. A aby tyto duše dostaly možnost putování. Stát na místě není nikomu libé. Tak se prosím takového jednání straňte.

Dopřáváte sobě mnohému. Stejně tak vykonávejte i pro druhé. Velice se vám uleví, pokud pochopíte, co ve vaší moci není. A tuto moc si neberte na svá ramena. V mocnostech každé bytosti je zodpovídat sám za sebe a svou vlastní cestu. A proto i druzí mají právo se vydat tam, kde jejich čas nadešel. A není to nic nesprávného. Je to tak, že čas obědu netrvá dvacet čtyři hodin. Prostě když je čas obědu, v klidu poobědváme a vrhneme se do dalšího díla. Nesedíme celý život u jednoho oběda. A tak proto moje milé duše vnímejte, na co je kdy čas. A koho máte kdy ze sebe osvobodit. Své děti také musíte do života a procesu zrání propustit. Stejně tak musíte propustit i své příbuzné a rodiče. I oni jdou dále pro své zkušenosti. I oni mají své průvodce. Nedržte je v sobě a oslavujte radost z toho, že jste si mohli býti nápomocni. Oslavujte radost z toho, že jste vyrostli a že víte co se sluší a patří. Aby i vaši příbuzní tam nahoře viděli, jak dobře jste pracovali a co pro ně nyní můžete vlastně velkolepého vykonat. (Pustit se do zodpovědnosti za sebe sama, aby oni nemuseli u vás stát i po své vykonané práci tady na Zemi).

Ono propuštění a požehnání na cestu těmto duším je to největší, co jim nyní můžete dát. A pokud jste tak učinili, je to jeden z nejvyšších darů, kterým svým milovaným můžete věnovat. A oni jej opravdu pocítí. Vaše láska půjde s nimi. A takové požehnání je vysoko vynese. A budete to vy, kdo z těchto darů budou jednou také živi. Dávejte. Dávejte lásku, porozumění a moudrost. Protože toto se pro tyto duše opravdu hodí nyní nejvíce. Smutek zavřete. Je to váš smutek. Ten druzí nepotřebují, ani vaši lítost. To co jim umíte dát je radost. Radost, že díky vám mohou být povzneseni, povýšeni a propuštěni do nebeské říše. Tam, kde je jim velmi blaženě a dobře. A jediné, co by je brzdilo, jsou vaše strachy a obavy, které by je tu držely jako velmi těžké okovy. Buďte moudré a vzdělané duše. A takto požehnáte jim i sobě.

Děkuji. Váš pozemský anděl.