Blog 17

Největším hodnocením mi je, když ukáže krajina své malby sama. Kdo by to vlastně lépe namaloval než ona příroda. ;-)

No a protože zima nás ještě celá neopustila, přidávám něco, co za krátkou chvíli se dá přelouskat. Něco na čtení u vlastního sebepoznávání:

A toto je ta nádhera, pro kterou jsem si naši přítomnost zamilovala. :-)

Právě se schyluje devátým měsícem - co jsme zde přistáli. Přešli letošní tvrdou zimu. Drsný podzim a zhodnotili první léto. Na venkově sólo. A toto byl můj zážitek Silvestra:

Poslední dva roky a půl byly mé síly zaměřeny na poznávání své vlastní sebehodnoty, sebelásky a porozumnění svým touhám a potřebám. Okolí vždy jenom odráží to, kam se sami vlastně směřujeme. Kam upínáme své myšlenky a pozornost. A v realitě potom posoudíme, kam nás dovedly. Co nám o sobě samých ukazují.

Potřebu sdílení jsem si promítla na potřebě svého vlastního duchovního růstu. A tu touhu jsem si přeargumentovala na to, jak moc se o svůj duchovní svět starám. Takže když bylo málo pozornosti z venčí, bylo málo pozornosti do vnitř. Jak prosté, že?

Mám se tedy na koho zlobit, na sebe nebo na okolí, jak to všechno chápe či nechápe? Když tedy mám onu touhu jít za oním poznáním, a zvenčí mne to tak moc utlačovalo, tak možná proto, že jsem sobě nedala dosti důvěry a pozornosti na to, co nesmím tedy za žádných okolností v sobě zanedbávat. Péči o chrám duše a vztah k božskému.

Děkuji, že andělé byli Ti, kteří mne usilovně nabádali, hýčkali a věnovali dostatek pozornosti, když jsem mnohokrát zoufale o jejich pomoc žádala. Vždy přišli s dary. A tak se mi stalo, že všímáním si oněch darů, se člověk uklidnil. 

Dali mi lásku a péči nadpozemskou a tu, pro kterou mám potřebu něco naší Zemi sdělit.

Že tu jsem. Že má mé radostné oči, srdce a ruce k práci. A že ty oči jsou ty, jež její pozornost zaznamenávají, že to srdce je to, které ji vnímá. A že ty ruce jsou ty, které ji pohladí. Tehdy, když přítel potřebuje povzbuzení, tehdy když zvíře potřebuje osvobození z utrpení, tehdy když člověk potřebuje najít někde důvěru. Tehdy a vždy, když je to tvým posláním.

A kdo jsou oni andělé vlastně? Kdo že jsou to ti mí společníci? Jsou všude, jsou viditelní i neviditelní. Jsou v lidských zrozeních, stejně jako ve zvířecí říši a beze sporu i v říši rostlin a stromů. Jsou všude a ve všem.

Jsou to mí přátelé, kteří na nás nezapomněli. Jsou to mí příbuzní nyní, i za branami života a poznání. Jsou to všichni ti, kteří mému světu dali kapku moudrosti, pomoci, lásky, požehnání, uzdravování, jiných darů a největší vždy pro mne byl dar pozornosti. Vnímání a onoho sdílení. Vám tedy děkuji.

A pak pokračuji v budování..

Tak je za námi už spousta práce vidět, ale přesto i hodně před sebou. A kdo chce přijet, nechť nechá hlavu za sebou a kráčí lehce s pokorou..

Moje "aha" pro dnešek: https://www.ekonakup.cz/pestovani-sklizen-zpracovani

a tip, pro všechny alternativce. Jupíííí