okázalé..

skromné..

Skromnost

O skromnosti

20.2.2016 Proč být skromný? Proč tuto kapitolku a jiné zařazuji pod Svobodu? Jak to souvisí s venkovem?

Hodně zde píšu o tom, že pobyt na venkově je pro mne klíčovým. Ale spousta lidí nemá tuto možnost, nebo si ji prostě nepřidala do svých priorit. Čím je venkov tedy tím plus? Protože obstarávat dům, zahradu, dojíždět a jiné věci nenese přeci finanční minima, jako žít vlastně ve městě. Když jste šikovní, nemusí být ale finanční náklady o to větší, než samotný městský provoz. To ale rozebírat v tuto chvíli nechci prozatím.

Výhody to má v těchto záležitostech. Na venkově je klid. Na venkově jste jednou nohou 
v lese, nebo v přírodě. Ptáci a zvířata, ať domácí nebo lesní zvěř velmi nablízku. Jsou její součástí. Ranní kokrhání kouhoutů, procházení slepic kolem zahrad. Štěkot psů, zvuk cirkulárky a jiné. Prostě duch venkova. Místní rozhlas každý den. :-) Tak jak když jsem bývala u babičky a jako dítě jsem tyto vjemy zaznamenávala, jako součást každodenního života. Odbíjející hodiny na kostele. Všechny tyto vjemy jsou pro mne zpátky a je pro mne radostí to znovu vnímat, slyšet a prožívat.

Zahrada. Dřevo. Práce. Záhony. Stromy. Sklizeň. Opravy domu. Všechno je taková zkušenost, hra, život. A zabírá svůj čas a prostor. Ale na venkově vám to ani nepřijde. Prostě to jsou činnosti, kterým se nevyhnete a ten prostor jim dát musíte. Pro někoho moc věcí navíc. Ale při těchto činnostech vlastně duševně relaxujeme. Jsme v tom, a nic nás přitom neruší. Můžeme s každou touto činností rozjímat, meditovat zároveň. Prostě 
o pocit z harmonie a přítomnosti nás neodvádí.

Zaměstnání. Já osobně to mám dosti specifické. Tak Vás tímto nechci rušit, nebo jinak diskriminovat, no ona je doma, má na všecko čas. Ale je to tak, že jak si to zařídíme, tak to máme. Pokud jsme workoholici, a potřebujeme každodenní frmol v životě, uznání 
v zaměstnání, jistou satisfakci za naši práci a podobně. Někdy jsme v takovém tom kolotoči. Musím. Musím do práce. Musím vydělat peníze. Musím zaplatit učtenky. Jednou zjistíme, že pořád něco musíme, aby vůbec mohlo něco fungovat. Tak to je. Režim všichni potřebujeme. Ale sami si volíme, kde žijeme, kde pracujeme a jak to máme. Kolik času čemu věnujeme a kolik času potřebujeme na relaxaci, nabrání sil a zastavení se.

Ty zastavení jsou moc potřebné. Abychom se neuhnali tak, jak nás ona doba někam prostě žene. Když si nenajdeme čas pro sebe, zapomeneme, že máme dar vnímání, který skrze shony nemáme kdy otevírat. Od rána, kdy se chystáme a někdy skoro utíkáme do zaměstnání, pak na nákupy, domácí úklid, vaření.... Samé kolotoče. Jak z nich ven?

Ať už jsme na venkově nebo ne. Jde z nich ven. Každý den si můžeme vyhradit hodinku pro sebe. Na cvičení, na knihu, na zastavení se. A pak máme třeba ten víkend. Kdy se zastavíme, jedeme na venkov, chalupu nebo za přáteli. Snažíme se vypnout ze světa, který je neustálým tramvajem. Neděle, čas nic-nedělání. :-) Domácí pohoda, rodinná konstelace. Procházka.

Buďte venku co to jenom jde. Vycházka, kolo, běhání. Vnímání vzduchu, nebe, země, vody, krajiny. Kolemjdoucích. Vnímání prostoru a času. Ten, který se v tuto chvíli zastavuje, abychom mohli vnímat, že teď se zrovna nikam nehoníme. Vychutnáváme. Co to vychutnáváme. Zastavení, rozjímání, zdroj síly, energie. Prostor, volnost, čas a svobodu.

Pokračování..

Skromnost

A kde je ta skromnost, co s tím a proč? Honíme se stále a něco vyžadujeme. Čím více pracujeme, tím více potřebujeme relaxovat. A na to potřebujeme peníze. Takže čím víc práce, tím více času nebo peněz na ten potřebný odpočinek. Zase začarovaný kruh.

Když jsem si uvědomila, kolik věcí jsem musela obětovat, vypustit, nemít, protože nebyly třeba ony peníze, nebo prostor. Zjistila jsem, že jsem se honila za tím, aby na všechno peníze byly. Když jsem vypustila to, že se nebudu za tím vším honit, najednou zmizela i potřeba k tomu tolik věcí mít.

Když jsem tu, nakládám s tím co je a mám. A najednou toho mám nějak vlastně víc. Proč každý den vlastně ztrácet čas nakupováním, zařizováním a přemýšlením tak moc dopředu. Prostě jsem to musela vypustit, ono mi totiž ani nic jiného nezbylo. Když je člověk sám na provoz i domácnost, nemůže zároveň být všude, nebo s přáteli. Protože domácí starosti nečekají. Musela jsem přijmout fakt, že když jsem se na to dala, nemůžu mít u toho všechno. A není to ani potřebné. Přišlo mi, že je to vlastně svoboda, uvolnění se. Že si vybírám pečlivě, kam svou energii nasměřuji, komu ji věnuji, kde ji strávím. Já ji trávim hodně z domu. Nad činnostma, které jsou každý den také potřebné a už nejdu tam, kde bych pak strádala časově.

Začala jsem pracovat s tím co mám. Máme domov, prostor a je potřeba jej udržovat. Protože je pro nás velmi důležitý. Více než ona zábava. Během týdne mám nějaké povinnosti a činnosti, které mne donutí být i ve společnosti nebo s lidmi. Ale podle oných priorit, které se pro mne staly také důležité.

A tím, jak odešlo velké vydání a finanční náklady na spousty jiných činností. Tak se vytvořil prostor kolem nás, na věci, které si žádné finance nežádají. Když relaxuji doma nebo pracuji, nemusím si platit třeba posilovnu. Když se nescházím s přáteli po restauracích, přátelé přijdou na čaj za mnou. Když nemám potřebu kupovat si nové věci, jenom protože jsou pěkné a nové, zjistím, že doma jich mám tolik, které bych ani nevyužila. Používám ty staré, pokud slouží, proč pořád nějaké nové? A tak se začne každá část v životě proměňovat na to, že vše co potřebujeme - vlastně už máme. A proto nemusím vydělávat víc a víc, jenom abych si to mohla dovolit. Dovoluji si mít to - co mám, vážím si onoho a je nám taky dobře. A ze zkušenosti z minulosti, čím dál jenom líp. Takže skromnost je o tom, že drahý čas a potřebné finance na cokoliv lze usměrnovat tak, aby na ty důležitější věci byl prostor.

A tak se stane skromnost výhodou. Výhodou ke svobodě a volbě. K radosti, zážitkům, eliminace všeho nepotřebného k skoro ničemu potřebnému. Jak báječné. 

Příběh

Jeden příběh, který odvyprávěl jeden asketa:


Byl jednou jeden žebrák, kterého potkal zámožný člověk na ulici.

Zámožný člověk jej pobídl, pojď dám ti práci.

Žebrák: k čemu práci?

Zámožný: budeš mít peníze, vyděláš si hodně peněz..

Žebrák: k čemu peníze?

Zámožný: můžeš si koupit hodně věcí, můžeš mít časem dům...

Žebrák: k čemu onen dům?

Zámožný: můžeš si najít ženu, oženit se, založit rodinu,

Žebrák: k čemu ženu a rodinu?

Zámožný: aby jsi byl šťastný..

Žebrák: ale já JSEM ŠŤASTNÝ..


Takže dva lidé, každý jiné potřeby a vnímání štěstí. Štěstí se tedy nezakládá na množství statků, které máme a co všechno proto udělat musíme, abychom šťastní byli. Prostě někteří jsou šťastní právě teď, s tím, co právě mají a netouží potom, co mají druzí, aby kvůli tomu byli vůbec šťastní..