Peníze


Peníze, máme jich tolik, kolik si přiznáme že můžeme. Tak.

Co se týče penězí. Na ty jsem prošla taky zajímavými zkouškami. Zřejmě by si někdo ani nepřál, abych Vám to tu tak jednoduše vsunula. Ale já to udělám. Protože není pravda jednoho - on ji totiž také někde získal!

Učitelé. Toto téma bych chtěla více rozebrat a vrátím se k němu, jak přijde na to čas...

Je nám vkládáno omezení. Kolik vyděláš, tolik můžeš taky mít, či si zaplatit. Ale co s tím, když se nám ceny zvedají a příjmy ne? Prostě udělejte si jednoduchou rovnici. Co potřebuji = se mi dostane.

Nemyslete si, že nemůžete. To je z někama eliminace prostoru a manipulace. Nemusíte to dovolit ani jim, ani sobě. Myslete si, že můžete a pak to půjde. Můžu mít více peněz než se domnívám, protože si to dovoluji. Chtěl bych se mít v hojnosti. Zasloužím si to mít hojnost. Jsem tvůrce svého života, toho co mám a co produkuji. Objevím v sobě onu záhadu, že nic vně mne neomezuje, najdu vždy způsob, jak to změnit. Realizovat. Najdu 
v sobě um, který dokážu dál předat. Multiplikovat. Najdu cokoliv co umím, co druzí potřebují a dám jim to. Oni mne za to odmění. Rovnováha.

Jsem-li důchodce, no a co? Můžu uplést šálu sousedce. Můžu pohlídat někomu dítě. Můžu pomoci někomu s nákupem. Můžu s někým strávit čas a pozve mne za to na kafe. Prostě možností je moc, jenom se nesmíme omezovat, že to nejde.

Jsem pracující, mám stabilní zaměstnání. Ale žiji z výplaty do výplaty. No, tak to být nemusí. Vyřadím negativní program v hlavě, že není jiné zaměstnání. Je. Můžu si vytvořit prostor pro myšlenku, že ho najdu. Že se mi ho dostane a že v něm budu šťastný. Že mne bude naplňovat. Nejsou totiž hranice, ty si vytváříme ve vlastní mysli a byla ta naše mysl mockrát vedená špatným směrem. To nesmíš, to si nemůžeš dovolit, na to nemáš......... milion věcí, řečí, které nás v minulosti ovlivnily natolik, že jsme tomu uvěřili.

Podnikám, mám stres, shon, je to náročné, zodpovědné a nákladné. No. Představte si, že na toto vesmír reaguje a dává nám to zpět. Dejme si myšlenku - podnikám tak lehce, baví mne to, žiju tím a jde se mi krásně. Vše do cesty zapadá a přichází přirozeně. Čím menší úsilí vynakládám na zajištění chodu firmy, tím lehčeji nacházím řešení v jednoduchých principech. Jsem otevřený zákazníkům, milují mne a rádi uvítají mé produkty či služby.

Tak je to všude a se vším. Nelamentujme, jak jsou věci drahé. Dopřejme si ty, které opravdu potřebujeme a neřešme, kolik stojí. Stojí tolik, kolik stojí. Cena nikdy neurčí jejich hodnotu. Hodnotu jim dáváme my sami, podle toho, jak moc ty věci potřebujeme.

Klasický případ: pojedu si koupit slevněné zboží 100 kilometrů do velkého obchodu, 
a zapomenu přitom, že cena slevy rovná se cena dopravy. Tak ztratím hodinu času cestováním, hodinu nakupováním a hodinu cestu zpátky domů. Abych měl to, co jsem si myslel že potřebuji. Po cestě minu další peníze na věci, které se mi u toho líbily a koupil jsem si je tam taky, šak byly buď taky levné, nebo prostě byly na raně. Kup si je.

Vynechám-li potřebu shánět, co je kde levné. Nakoupím to někde po cestě bez projíždění času, kilometrů a dovezení domu dvojnásobků věcí, které jsem si chtěl vlastně koupit. Proto zajdu do malého obchodu, udělám radost malému obchodníkovi, udělám radost sobě, že to mám doma hned a udělám sobě největší radost, že jsem ušetřil. Nemám dvojnásobný nákup všeho i nepotřebného, ... víte jak to myslím, že? 

Hodnota

Peníze jsou dnes ukazetelem kolik máme moci. Jak jsme velicí. Ony sice nejsou ani dobré ani špatné samy o sobě. Bohužel, ale jsou také Bohem dnešní doby. Vzývány a rozmnožovány, a podle nich hodnotí většina populace, kdo a kým jsme.

Peníze samy nedokáží vyjádřit žádnou hodnotu, peníze nikoho šťastným neudělají. Stejně jako majetek. Peníze nám zdraví nezachraňují a peníze tu nejsou od toho, abychom jim dávali takovou veličinu, ikdyž se to vlastně děje.

Motivátoři dnešní doby Vám budou cpát do hlavy, že peníze nejsou prostředek ale moc a energie. A že si máme vesmíru vysnít své stanovy a ony je budou následovat. Ano tato paradigma ve vesmíru funguje. Co vysíláš a co si přeješ, toho se ti dostane. 

S tím, že zapomínáme, že naše tužby a přání nemají konce. Takže nekonečná rovnice. Budou Vás učit mějte víc a víc, vy si to přejete a zasloužíte. Ovšem jak s nimy poté zacházíme, to už nějak není zřejmé.

Podplácíme ostatní, abychom se měli ještě více lépe. Shromažďujeme statky, abychom si připadali mocní, vlivní a spokojení. Kupujeme si za ně pohodlí. A zapomínáme, že mají druhou stranu mince. Zlo. Zlo které není vidět za dychtěním.

Když se rozhoduji, zda někomu dávám peníze. Ani ve snu mne nenapadne, že bych určovala, na co je má dotyčný mít nebo použít. Pokud je věnuji bezdomovci, je mi úplně jedno, zda si za to koupí krabici vína, nebo okeny. Neříkám mu toto máš na chleba! Prostě ať si koupí to, co mu radost udělá, protože pro jeho radost, mu peníze ráda věnuji.

Když dáváme peníze na charitu, málokdo si uvědomuje, že aby charita mohla fungovat, platí se lidské zdroje. To znamená, že celkovou částku, které charita pojme, není v jejich silách předat dál ve výši dosaženého celku, bez odečtení vstupních nákladů s provozem spojených.

Když dáváme desátky, tzn. desetinu svých příjmů dále do oběhu. Podle konceptu souvstažnosti příjmů, zdrojů a výdajů. Neděláme to proto, abychom měli jenom víc. Měli bychom to dělat z důvodu vděčnosti, že se nám už více samo o sobě dostává. A že s pokorou dokážeme i desátek dále obětovat. Dát tam, kde je pro nás službou něco věnovat. Nikoliv vypočítavě konat, za vypočítavostí naší mysli.

Jediný tvor na Zemi který dokáže být vypočítavý je člověk. Přitom ale slunce svítí a nebere si od nás žádné odměny. Měsíc pro nás pracuje a nežádá od nás oslavy. Příroda nám rodí ovoce, ale žádný strom nás o nic nežádá. Voda tu je pro všechny, přitom ale lidstvo je ve fázi, kdy pitné zdroje vody znevažuje, plýtvá na produkci výroby živočišného charakteru úplně zbytečně. Vysekáváním lesů a pralesů se voda nemá kde zdržovat, a celý ekosystém je ničen kvůli absenci pokory a kvůli potřebě zisků, a peněz.

Za peníze si ale novou přírodu nepořídíme. Ani vybité a zmizelé druhy živočichů penězi nejdou ochránit. Prostě lidská chamtivost nemá slitování nad zdroji. A stačí ji k tomu ony peníze.

Budoucností je, že si začneme všechno považovat. Že nebudeme zneužívat lidskou práci, služby a zdroje. A že si budeme vědomi hodnot, které se pro peníze dnes už ztratily. Abychom hodnoty naplňovali, nepoužívejme peníze jako svou moc, ale projevujme jimy naši náklonost k ostatním. Když to budeme dělat s láskou, láska nás povede, jak dál s nimy i nakládat.