Kdo co vlastníme?

Dnes mi přišlo na mysl probrat jednu věc týkající se pěnez, času, vlastnění. Protože při procházení některých informací, jsem nabyla dojmu, že se poukazuje hodně na to, jakou zlo má moc snad. Ale přiznejme si, že jenom po tu hranici, kam připustíme. Ale měli bychom si být vědomi, kde jsou jaké ty hranice.

Zlo velmi vkusným způsobem nás může negativně ovlivňovat přísunem nejen peněz, ale různých pozlátek, které se lehce nabydou a mockrát bez příčiny. V tomto tkví moc zla, že nevidíme, co se děje na pozadí. Pokud si připustíme, že peníze jsou jenom fiktivní a ony jsou fiktivní, můžeme jim odejmout jakoukoliv vlastnost, schopnost i moc. Prostě toto je stav naší mysli. Která je neustále manipulovaná vším, co kolem sebe poznává, vidí, co je ji předsouváno velmi jednoduchými měřítky, pravidly, logistikou, styky, prostředky.

Příkladů je mnoho. Není třeba žádný z nich uvádět. Už jenom logika slevy, nebo kup si ještě jeden výrobek a budeš mít výhodu. Slyší na to naše smysly? To je totiž to nejjednodušší co smysly zaznamenávájí - dostávám něco navíc, nebo téměř bez příčiny. Na toto velký pozor. Člověk by se měl trénovat a cvičit v odříkání, aby dokázal vcelku také rychle ony manipulativní příčiny uvidět a odstranit a nechtít. Protože pokud se jimy necháme bezmezně vláčet, ovlivňovat - tak se stávají velkým zlem.

Zlo i dobro má své protipóly, vlastnosti i metody. My jsme postaveni do situací, kdy je musíme naučit rozeznávat. Týká se to totiž všech oblastí v životě. Co je jednoduché, vede většinou k velkým potížím na konci cesty, co je útrpné dnes, je na druhou stranu taková zkratka, jak vidět mezi "řádky".


Takže moc má to, co se domnívá, že nás ovlivňuje,.. Pokud se z vlivu ovlivnění vymaníme, není žádná moc ani vlastenectví. Nikdo nemá právo ani moc vlastnit třeba Zemi, ani měsíc. Ti jsou svoji sami o sobě. Že je okupujeme, nebo to dělají jiné entity, tak jenom z jednoho jediného důvodu, domnívání se - že se to může. Nedáme-li jim onen prostor, nezmůže nikdo nic.

Odříkání

Odříkání tedy není vlastně nijak zvlášt jednoduchá cesta, zároveň ani hloupá.. Zřeknutí se jednoduchého, blahobytu, mít více a více, zříkání se všeho, co nám systém jednoduše nabízí je cesta, která otevírá brány naším očím.. Nechceme-li pozemsky kráčet, voděni za nos někým nad námi (a nemysleme si že se to neděje), dejme sbohem prvně marnosti a hlouposti.

Hloupost je jednání bez přemýšlení..

Marnost je jednání bez vědomí souvstažností..


Moc

Všichni jsme si rovni v příležitostech. Všichni máme moc změnit sami sebe. Všichni máme právo na štěstí. Všichni se o to nějakým způsobem snažíme. A jde nám to. Pochvalme se.

Buďme vděční za všechny ty příležitosti a dary. Vytvářejme pocit, že v blahobytu jsme. Děláme co máme rádi, rosteme, vzděláváme se. Chceme zdravé tělo, chceme zdravou společnost. A zasahujeme se o to tím, že jsme se rozhodli být prostě štastní.

Každou prohru na cestě k cíli, berme jako nástroj vzdělávání. Pak vše, když i zlé je k něčemu dobré, na tom vyrosteme. Rosteme na poznání, že vše má svůj význam a vše je v naprostém pořádku. Bez strachu před špatným, bychom neprovedli ty správné kroky.

Tak vše je prostě dobré. A my si vybíráme jenom to, co je pro nás nejlepší. Nad námi nemá nikdo moc, pokud se rozhodneme používat tu vlastní. K svému sebepoznání, rozpoznání dějů a situací. K vlastnímu objevení sebe sama. Když vstoupíme do této hry poznání, už z ní není cesta zpátky. Hrajeme. Hrajeme si nejdříve jako malé děti, ale jednou se nám stane, že budeme hrát vědomě.

Podle toho, na čem nám záleží, jsou nám přikládány úkoly. Otázky sebedotazování, jak na tom jsme:

Vím, že mám nad sebou kontrolu a moc?

Záleží mi na zdraví mne samotného? 

Záleží mi na zdraví mé rodiny?

Záleží mi na zdraví a dobře naladěné mé komunity?

Záleží mi na prostředí ve kterém žijeme?

Záleží mi na bezpečí mých dětí ve škole?

Záleží mi na tom, jak kvalitní potraviny tady máme?

Záleží mi na tom, zda pijeme čistou vodu?

Záleží mi na tom, zda náš národ má zdravou společnost?

Záleží mi na bezpečí celého našeho národa? Nesu odkaz svých předků? Myslím na odkaz svých potomků?


Podle tohoto se sami můžeme dopídit, jak moc jsme silní, produktivní a kolik jsme schopni vytvářet možností - ať už sami pro sebe, či pro ty, s nimiž něco sdílíme.