Až budu dospělý/svobodný..
Až vyrostu, chci být svobodný, rozhodovat sám za sebe. To byly mé sny, ó jak se společnost postarala o to, že do jistého věku, jsem nebyla schopna pochopit, že se to stále neděje. Že i tato iluze (versus uvědomění) se ztratí v pojmu věcí, které musíme, abychom tu mohli vůbec ve společnosti být. Až jsem dokázala nemít kolem sebe žádnou společnost, neuvěříte, kolik věcí Vám docvaká a v jakých rychlostech. Když se říká, že jsme průměrem pěti lidí svého okolí, jak je možné, že na tom všem kus pravdy? Dokud tedy vedle mne stojí byť jediná osoba, budeme ovlivňováni. A i když tam stát nebude, programy z dětství, dospívání, dospělosti a ostatního nás dostihnou, a řeknu Vám přátelé, že ani dva roky praxe nestačí, na to všechny takové fatální programy deletovat. Udělejte si na sebe čas, protože to je volba svobody! A zkuste nebýt v hledáčku jiných osob, které se Vás byť podvědomě - budou vehementně okamžitě snažit stahovat zpátky do prostoru (omezeného, ovlivňovaného, manipulovaného a z něhož není úniku do svobody, to si asi stále jenom nalháváme že je..).